Památník ticha vzniknul proto, aby zajistil místo paměti spojené s deportacemi pražských Židů do ghett a koncentračních táborů. Aby vytvořil platformu pro důstojné vzpomínání, vzdělávání a kultivaci veřejného dialogu v odkazu příběhů šoa. Praha nemá aktivní centrum, které by nabídlo kritickou diskusi o odkazu válečných příběhů v jejich politických, sociálních i mentálních souvislostech v čase i prostoru kulturní krajiny města.
Stálá expozice, kterou nabídne přestavěné nádraží Bubny, pracuje s několika hlavními tématy. Mají hledat odpovědi na základní otázky spojené s jazykem holocaustu v jeho současném přístupu.
Prožíváme definitivní generační zlom. Pamětníci války demograficky naplnili svou roli přeživších.
Naší povinností je hledat cesty, jak nahradit jejich osobní svědectví.
Nelze předpokládat, že archivy plnohodnotně nahradí charismatické vzpomínky těch, kteří prošli martýriem deportací a místy, která se dnes vyslovují jen s opatrností a děsem. Osobní dotyk historie se nedá nahradit archivním záznamem technicky zajištěným kdysi v minulosti pomocí videotechnologie.
Naší základní snahou je vyhledávat kvalitní výstavní podobenství, jež vyvolají emotivní prožitek, probudí v návštěvníkovi vyšší vnímavost k historickým látkám – v našem případě k příběhům šoa. S každým výstavním projektem přichází Památník ticha s novým tematickým vzdělávacím programem.
Některé jsou jednorázové, jiné se dále vyvíjí a mají se stát budoucí nabídkou místa paměti.
Téma holocaustu je jedním z nejsilnějších inspiračních zdrojů pro vyhledávání nadčasových motivů pro paralely minulosti se současností v reflexi neustále se opakujících závažných sociálních projevů. Kontextualizace prožitého s projevy dneška je jedním ze základních klíčů, které Památník ticha pro svou vzdělávací a komunikační koncepci vyhledává.
Místo paměti na pražském nádraží spojeném s válečnými deportacemi Židů nemá být novou expozicí k Terezínu či k Osvětimi. To jsou památníky, kam lze zajet a prožít jejich podíl na příbězích šoa v autentickém prostředí.
Městskému památníku výsostně patří motivy spojené s počátkem cest do neznáma. Pracujeme s prostředím, které v podstatě zradilo „své“ občany pro jejich původ. Dopustilo jejich vyřazení z kulturního prostředí, jež spoluvytvářeli, a za tichého přihlížení majority tak pohřbilo svou kulturní identitu spojenou s hodnotami kulturního česko-německo-židovského trialogu.
Až se podaří otevřít nové místo paměti Prahy, měla by nabídka školám i rodinným kolektivům zajistit dostatek motivů k opakované návštěvě expozice a jejích vzdělávacích programů. Sofistikované programy přinesou kvalitní prožitkové ponory do témat spojených s proměnou pražské kulturní identity. Přiblíží rysy propagandy schopné v časech totality účelově změnit myšlení veřejnosti. Zhodnotí podíl mlčící většiny na zločinech založených na rasové nenávisti a xenofobii.
Vytvoří vzdělávací moduly, které nabídnou putování v čase ke kořenům zla v podobě ideologizovaného násilí. Přiblíží z různých úhlů pohledu, jak stát vytváří své alibi k masové vraždě se statistikou v řádech milionů obětí.
Další nadčasové motivy konfrontace osobní zkušenosti různých generací navazují na témata transgeneračního přenosu, stigmata spojená s válkou a konflikty přenášená v rodinných mikrosvětech, jako tíha prožitého selhání jednotlivce či dočasné selhání celku.
Toto všechno jsou okruhy, ke kterým hledá nový pražský památník cesty.
Cesty veřejného dialogu, cesty ke vzdělávání v historických a psychosociálních tématech i k práci s pamětí v různých ponorech do společenské či osobní zkušenosti.
Jednotlivá „velká témata Památníku ticha“, která se mají stát frázováním budoucí stálé expozice, jsou již nyní, v době revitalizace místa paměti, základními motivy pro dramaturgii sezonních výstav. Ta, co jsme v minulých letech realizovali, nabízíme nyní v podobě putovních expozic. Většina z nich má své vzdělávací zázemí v podobě dobře zpracovaných edukativních modulů.
Takto jsme již v roce 2019 zpracovali vzdělávací program o propagandě a cenzuře, jenž vyšel z výstavy Komunikace 89.
Pro téma Probouzení paměti a hledání jazyka k vlastním příběhům jsme v roce 2021 realizovali výstavu fotografií cyklu Torzo Pavla Diase. Kolekce návratů na místa paměti byla nazvána Torzo – vzpomínky pro budoucnost
Výstava Nový světový pořádek,vytvořená roku 2022 pro Křížovou chodbu Karolina, bude jednou základem kapitoly Kořeny zla.
Dalším zdrojem vzdělávacích témat jsou nám významná data spojená s výročními dny, které na místě paměti připomínáme již v době vývoje a přestavby prostředí a zázemí místa paměti. Díky spolupráci s veřejnoprávními médii se některá témata nabízejí veřejnosti a školám v podobě metodicky zpracovaných modulů pro televizní či rozhlasovou programovou skladbu.
Výstavní vzdělávací programy vytváří Památníku ticha pracovní tým schopný vývoje nových tvarů. Při jejich zavedení do praxe využíváme stálý okruh partnerských škol různých stupňů.
Výstavní kolekce památníku ticha jsou inspirací a motivací k dalším výstavním záměrům. Album G.T. je chloubou archivní databáze Památníku ticha a do výstavního provedení vstupuje se vzdělávacím programem, jenž směřuje k nové práci s fotografiemi. Nabízíme dialog s tvářemi na archivních snímcích, který zaznamenáváme ve Studiu Alba G.T. a přetváříme v nový výstavní materiál pro budoucí zastavení cyklu unikátních fotografií.
Vzdělávání Památníku ticha v dlouhodobé koncepci navazuje na kulturní diplomacii organizace. Budoucí vzdělávací prostory v revitalizovaném nádraží Bubny otevřeme jak pro vlastní edukativní moduly, tak pro již zavedené či vyvíjené programy partnerských organizací v síti paměťových center, s nimiž spolupracujeme.
Nadčasové přístupy ke vzdělávací komunikaci v zahraničních památnících, s nimiž spolupracujeme, a vytváření nové klientely jsou pro nás velkou inspirací. Považujeme za významné, že některé zahraniční památníky vzdělávají kromě školní mládeže a rodin také bezpečnostní složky státu, které přicházejí do styku s ideologizovaným násilím. Jednáme s polským muzeem Polin a belgickým památníkem Kazerne Dossin o spolupráci při rozšíření školení pro policii a vojáky zahraničních misí.
Základním klíčem pro moderní expozice je prožitek. Také vzdělávací koncepce Památníku ticha počítá s rozvojem kreativních dílen. Semináře nazvané Od svědectví k podobenství, mají ve vývoji bubenského místa paměti svou tradici. Vedou studenty středních škol k samostatnému hledání dramatických tvarů navazujících na autentické příběhy. Filmové či divadelní semináře mají svůj zásadní podíl v kulturním programu nádraží Bubny a rozvíjejí tvůrčí vztahy s partnerskými školami.
Několik příkladů z dobré praxe Památníku ticha v tematických metodických okruzích
Pracujeme s prostředím města
– Procházky architekturou spojenou s příběhy obyvatel, majitelů i architektů domů v Holešovicích a na Letné.
Pracujeme s poselstvím a s příběhy starých fotografií
– Příběhy rodinných alb a jejich výtvarné reflexe z přístupu studentů výtvarných směrů.
– Pokus o dialogy s objevenými fotografiemi Alba G.T.
– Hledání svědectví terezínských zdí.
– Probouzení paměti při návratech do míst poznamenaných válkou a masovou smrtí v uměleckém svědectví Pavla Diase.
Pracujeme s odkazy autentických příběhů při vytváření dramatických a filmových tvarů středoškoláků
– Od svědectví k podobenství v seminářích pro vývoj filmů či divadel.
Pracujeme s poselstvím hraných i dokumentárních filmů
– Příběh trosečníků Patrie jako motiv k probuzení výročí válečné katastrofy.
– Eugéniové jako osa výstavy i vzdělávacího programu k výročí událostí spojených s působením Reinharda Heydricha v Praze.
– Obchod na korze uveden jako koncertní varianta na místě paměti.
– Film Zpráva a jeho premiérový cyklus pro zavedení vzdělávací distribuce pro základní a střední školy.
– Spolupráce na festivalu Nezlomní a obětovaní Muzea paměti XX. století.
Pracujeme s paralelami ve veřejných diskusích Vysílání Stanice Bubny
– Propaganda v předvolebních kampaních dříve a nyní.
– Média a jejich důvěryhodnost v proměnách technologií.
– Nadčasové paralely válek ve vztahu k probíhajícímu konfliktu na Ukrajině.
V případě potřeby nás kontaktujte: vzdelavani@pamatnikticha.eu
